Motto: Není ostuda nedospět ke hvězdám, ale je ostuda nemít hvězdy, ke kterým chceme dospět.
Rychlost a kvantita do téhle práce nepatří
- Máte ekonomické vzdělání. Kdy jste se dostala k personalistice?
Asi před pěti lety. Pracovala jsem ve větší společnosti v oblasti informačních technologií, kde jsem měla na starosti ekonomiku a finance. Tam jsem iniciativně začala pracovat i v personalistice, která tam nebyla vybudována. Potřebovali jsme přijímat nové lidi, evidovat nové potenciální uchazeče, potřebovali jsme ty lidi motivovat… Postupně jsme na tom začali pracovat a pak jsem zjistila, že mě to baví podstatně více než ekonomika. Vrhla jsem se na certifikační program pro personalisty, kde mě nadchl jeden úžasný lektor, který mě úplně přesvědčil, že jiná cesta pro mě není.
- Je pro personalistu výhodou, že má ekonomické vzdělání?
Kombinace ekonoma a personalisty je úžasná. Když personalista umí ekonomiku, tak je k nezaplacení, protože ať vymyslí jakýkoliv program, umí si spočítat náklady a ví, jak to ovlivní hospodářský výsledek firmy.
- Říkala jste, že jste museli přijímat nové lidi. Jak vypadala spolupráce s personálními agenturami?
Ukážu vám to na příkladu. Zavolala jsem jim, že potřebuji třeba administrátora. Zašlete nám e-mailový požadavek, zněla jejich odpověď. Tak jsem ho sestavila a oni mi poslali patnáct životopisů a z toho dva lidi možná by se na tu pozici hodili. Já pak četla hromady životopisů a když jsem si ty lidi pozvala, ani nevěděli, do jaké společnosti jdou. A tak mě napadlo: Do háje, ta personálka měla ty lidi připravit! Tam vznikl impuls, že bych možná mohla podnikat v personalistice, ale jinak. Pak jsem se zaregistrovala u většiny personálních agentur na Ostravsku, abych poznala, jak pracují s uchazeči. Když jsem potkala Janu Hrdličkovou z Crux information technology, bylo rozhodnuto.
- Jaké byly začátky agentury v Cruxu?
Začali jsme takzvaně na zelené louce. Pro vedení firmy jsem zpracovala dokument, kde jsem napsala plusy a minusy. Jediným velkým plusem bylo, že jsem do toho měla velkou chuť a že vedení Cruxu mělo odvahu do toho vložit finance. Všechno ostatní byly mínusy - neznalost trhu práce, legislativních předpisů ... Nebylo to lehké, byly jsme na tu práci jen dvě. Firmy s námi nechtěly uzavírat smlouvy, například nějakou dobu trvalo, než jsme firmy přesvědčili, že máme kvalitní uchazeče. Do toho jsme s kolegy vymýšleli software, postupy, principy práce, hledali nové zákazníky, sami si vytvářeli propagační materiál, abychom ušetřili co nejvíce peněz.
- Máte za sebou tři roky existence. Jak se díváte na tu práci, která je za vámi?
Před třemi lety jsem si vytýčila dva jasné cíle. Dostat se povědomí firem, že jsme kvalitní personální agentura a že se na nás mohou spolehnout. Druhý cíl byl dostat se do povědomí lidí, kteří přemýšlejí o profesní změně, aby věděli, že tady s nimi bude vždycky komunikováno a že schůzka pro ně nebude ztrátou času. Myslím, že se nám to povedlo. Oslovují nás i jiné personálky, které s námi chtějí spolupracovat a uznávají nás. Hodně uchazečů získáváme na osobní doporučení od jiných uchazečů, což je pro nás výhoda.
- Kam se budete zaměřovat teď?
Pokud má společnost růst, potřebuje, aby začala určité věci dělat jinak. Chceme proto zkvalitnit naše služby. V oblasti náboru lidí to znamená, že se naši konzultanti budou specializovat a vzdělávat v určitém oboru tak, abychom měli jistotu, že opravdu umíme doporučit ty nejvhodnější kandidáty. Protože udržujeme s personalisty velkých firem osobní kontakt a víme, co je trápí, zákonitě jsme přešli k rozšíření služeb v oblasti personálně poradenské činnosti. Začínáme teď v oblasti modulace kompetenčních modelů, což znamená, že firmám doporučíme nebo zjednodušíme typizaci pozic a potřeb jejich zaměstnanců a pomůžeme jim s výběrem lidí.
- Často zdůrazňujete osobní kontakt s klienty. Proč?
Poznáme totiž firemní kulturu, to znamená, jak to v té firmě chodí, jestli se striktně dodržují některá pravidla, jak mají vybavené kanceláře ... To je důležité nejen pro nás, ale i pro uchazeče. Když víme, že ten člověk je zvyklý na svou malou kancelářičku a v té firmě je open space, tak ho tam ani neposíláme, protože by to neustál, i kdyby odborně vyhovoval. Naopak někdy námi doporučený uchazeč nesplňuje všechny požadavky, a přesto se vedení firmy líbí, protože jim právě sedne to té firemní kultury.
- Osobní kontakt ale vyžaduje spoustu času.
To máte pravdu, ale jinak to dělat nechceme. Mně v minulosti vždycky vadilo, že k nám do firmy nikdo z personální agentury nepřišel. Jak mohli vědět, jaký typ člověka k nám mají poslat? Někdy na to doplácíme. Výběr chceme dělat dobře a kvalitně, takže nejsme tak rychlí v doporučování lidí a někdo nás předběhne. Ale do toho já nikdy nepůjdu. Myslím si, že rychlost a kvantita do té práce nepatří. Je to práce s lidmi a nejde někoho doporučit, aniž dobře vím, jestli by uchazeče ta práce zajímala.
- Seženete každému zájemci práci?
To bohužel ne. Ale vždy se mu snažíme nějak pomoci, poradit mu, úplně na rovinu mu řekneme, že trochu přecenil své možnosti a že by měl svoji profesní dráhu nasměrovat jinam, že může mít v něčem výhodu.
- Říkáte lidem i nepříjemné věci?
Nevím, jestli nepříjemné, ale například těm, kteří mají určitý věk, řekneme, že budou mít horší podmínky při hledání práce. Taková je bohužel realita na trhu práce. Pokud tu práci berete tak, jakože pomáháte, a vidíte spoustu sympatických lidí, kterým tu práci chcete sehnat a nemůžete, tak na vás občas přijde krize. To zná každý personalista. Ale s tím se musíte nějak vyrovnat. Jako ekonom jsem lidem moc nepomáhala, jen jsem zachraňovala firmu před finančním úřadem. Tady mám pocit, že lidem přece jen pomáhám více.
Zuzana Sedláčková
